| Pinus borovice | Autor: L. Čeleď: Pinaceae-borovicovité Zařazeno: 8.6.2007 | ||
| Popis: stromy nebo vzácněji keře, stálezelené, aromatické, s pravidelně přeslenitě uspořádanými větvemi, větévky výrazně dvoutvárné, dlouhé větévky nesou šupinovité listy a odstálé svazečky jehlic, krátké větévky mají listy (jehlice) po 2–7 ve svazečcích, zimní pupeny jsou velké, s početnými šupinami, listy jehlicovité, vytrvávající 2–12 let, jsou rovné či zkroucené, stomatální řady po několika nebo 1–2, na všech stranách, pryskyřičné kanálky po 2–10 nebo více(–20), okrajové nebo středové, báze ukrytá v opadavé nebo vytrvávající, blanité pochvě, samčí šištice obvykle v klasovitých svazečcích na bázi letorostů, přisedlé, cylindrické nebo vejcovité, semenné šištice stopkaté nebo téměř přisedlé, vzpřímené či nící, kónické, cylindrické nebo vejcovité, dozrávají druhým a třetím rokem, přisedlé nebo stopkaté, semenné šupiny spirálovitě uspořádané, dřevnaté, obvykle pichlavě zakončené, vytrvávající, listeny drobné, semena proměnlivá, křídlatá nebo bezkřídlá, děloh 3–18; asi 110–113 druhů v severní Africe, Asii, Evropě, Severní Americe; v mnohých oblastech je borovice dominantní součástí lesů, jsou to hospodářsky významné stromy využívané na dřevo, celulózu, terpentýn, semena jsou jedlá, početné druhy produkují pryskyřice; [110, 118, 123, 124, 401, 811] | Poznámka: - | ||
| Množení: jednotlivé druhy borovic množíme převážně semeny Nároky: jsou různé dle druhu; Pinus aristata (na půdu zcela nenáročná, na lepších půdách roste rychleji), Pinus cembra (vlhké hlinité půdy, sluncem vyhřívaná místa nemá ráda), Pinus flexilis (na půdu nenáročná, ale půda má být dostatečně hluboká a vlhká, ale propustná), Pinus griffithii (přiměřeně vlhké stanoviště a vlhký vzduch, ochrana před zimním a jarním sluncem, méně odolná než ostatní borovice), Pinus koraiensis (nesvědčí jí vlhké půdy, lépe roste v suchých a hlinitých půdách), Pinus monticola (přiměřeně vlhké, drenážované půdy), Pinus parviflora (miluje hlinité půdy, mrazuvzdorná), Pinus peuce (půdy hlinité, kyselejší), Pinus pumila (není náročná na půdu, vyhovuje jí vlhké stanoviště k severu obrácené), Pinus strobus (roste rychle na hlinité, hluboké, dostatečně vlhké a bažinaté půdě), Pinus jeffreyi (půdy přiměřeně vlhké, spíše ale písčitohlinité, na teplém a chráněném stanovišti dostatečně mrazuvzdorná), Pinus ponderosa (hlinitopísčité půdy v chráněné i zastíněné poloze), Pinus rigida (na půdu nenáročná, roste na suchých i vlhkých písčitých půdách), Pinus banksiana (je skromná), Pinus contorta (do půd vysloveně chudých, lehkých, naprosto odolná), Pinus densiflora (normální živnější půdy), Pinus heldreichii (na půdu velmi skromná), Pinus mugo (na půdy nevybíravá, roste na půdách chudých, křemičitých i vápencových, na místech hodně suchých i hodně vlhkých), Pinus nigra (snáší silně vápenité a těžší půdy, náročnější na teplo, nesnese mokro), Pinus resinosa (nejlépe roste na hlinitorašelinných půdách, dostatečně vlhkých, ale propustných, nesnáší vápník a zastínění), Pinus sylvestris (daří se na píscích a hlinitých půdách, ale i na rašelinách, nedaří se na místech příliš suchých nebo mokrých. Četné kultivary roubujeme na P. sylvestris (2-3jehlicové) nebo na P. strobus (pětijehlicové). Použití: - | |||
Celkem v databázi: Druhy a mezidruhoví kříženci: 110 Ostatní: 2198 | |||
| Komentáře: | |||