| Popis: stálezelené, opadavé nebo poloopadavé trnité keře, větve i větévky většinou slabší a obloukovitě postavené, dřevo žluté, trny jsou obvykle jednoduché až trojdílné, listy jednoduché, někdy zpeřené (tyto druhy řazeny častěji pod rod Mahonia), střídavé, často ostnitě pilovité, květy drobnější, v různě velkých květenstvích, sepal 6, petal 6, tyčinek 6, semeník jednopouzdrý, čnělka velmi krátká nebo chybí, plod je bobule s 1 nebo více semeny; asi 400–500 druhů velkou většinou ve střední a východní Asii a Jižní Americe, v Evropě pouze 4 druhy; [111, 118, 170] | Poznámka: - |
Množení: semeny, které nasbíráme krátce před dozráním, stratifikujeme je a zjara vysejeme do volné půdy, můžeme tak množit i červenolisté a stálezelené, jinak snadno řízkováním množíme druhy, od kterých není semeno a všechny kultivary, které plody nenasazují nebo nejsou ze semene věrné (opadavé druhy v VI–VII, neopadavé v VIII–IX); stálezelené můžeme rovněž množit hřížením; roubování je málo časté, může být ale vhodné pro některé vzácné druhy a kultivary.
Nároky: vyhovuje jim nezamokřená půda s neutrální reakcí, některé snesou i velmi suchou a vyprahlou půdu; choulostivé druhy je třeba v zimě chránit.
Použití: mnohé druhy, jako např. B. buxifolia a B. integerrima mají jedlé plody, listy a dřevo většiny druhů je však jedovaté; díky svojí velké rozmanitosti a efektnímu habitu jsou to velmi významné okrasné keře, opadavé jsou na podzim hezky zbarvené; opadavé a poloopadavé vysazujeme hlavně do skupin jako předsadbu vyšších dřevin, jako živé ploty nebo třeba i jako doprovodnou zeleň u komunikací, stálezelené, většinou cennější druhy a kultivary vysazujeme podle druhu a sorty do alpín, jednotlivě i do skupin, a dále je používáme na obruby a do živých plotů.
|
