| Salix caprea vrba jíva, vrba obecná | Autor: L. Čeleď: Salicaceae-vrbovité Rod: Salix Zařazeno: 31.12.2006 | ||||||||
| Synonyma: Caprea vulgaris, Neetopix caprea | |||||||||
| Popis: někdy strom se široce a poněkud nepravidelně kulovitou, středně hustou až řidší korunou, s větvemi víceméně do stran odstávajícími, výška 6–12 m, jinak keř široce vystoupavého vzrůstu, vzdušně a lehce stavěný, výška 2–4 m, při lesní hranici ale jen 50 cm vysoký, borka zprvu hladká, světle či zelenavě šedá, později tmavošedá, letorosty zprvu šedě chlupaté, později lysé a leskle červenohnědé, ale samičí rostliny nejčastěji celé zelené, pupeny vejcovité, 3–4 mm dlouhé, zelenohnědé a lysé; listy (široce) eliptické až široce elipticky obvejčité, téměř srdčité, téměř okrouhlé, podlouhle kopinaté, obvejčitě podlouhlé či někdy i (vejčitě) kopinaté, 5–18 cm dlouhé, krátce zašpičatělé, báze je klínovitá až zaoblená, slabě pilovité až celokrajné, svrchu živě až tmavě zelené a svraskalé, rub hustě bíle či šedě chlupatý, 6–11 párů žilek, žilnatina obvykle hustěji chlupatá, řapíky až 2 cm dlouhé, palisty velké, dlouho vytrvávající, ledvinité či polosrdčité, listy na podzim žloutnou; samčí jehnědy vejcovité či elipsoidní, přisedlé, 2–6 cm dlouhé, samičí podlouhle vejcovité či válcovité, krátce stopkaté, početné, až 4.5 cm dlouhé, nakonec až 7–10 cm, samčí květy mají 2 tyčinky, lysé či chlupaté, prašníky žluté až zlatožluté, semeníky samičích květů plstnaté či chlupaté, vejcovitě kónické, stopkaté, čnělky (velmi) krátké, květní listeny obvejčité, černé a dlouze chlupaté, kvete v III–IV před rašením listů; Evropa, Asie | Poznámka: Vystupuje vysoko nad hranici lesa, v ČR až 1400 m n. m. v Krkonoších, v Karpatech až 1780 m, často obsazuje druhotná stanoviště; tolerantní k suchu i mokru. Je velmi náročná na světlo, schopná snášet jen slabé boční přistínění. Roste na poměrně suchých stanovištích, nadbytečnému množství vody v půdě se přizpůsobuje špatně. Ke složení půdy celkem lhostejná, dobře se jí daří na propustných podkladech. Odolává klimatickým extrémům. Toleruje velmi různou délku vegetační doby, vydrží proto i v horách. Odolává městskému prostředí. U nás je to dřevina běžná na celém území státu. Významná včelařská dřevina, první jarní pastva pro včely. Na rozdíl od většiny ostatních vrb, které lze množit dřevitými řízky, tato vrba téměř nezakořeňuje. Dožívá se 40–60 let a plodí od 3–4 let. Kůra obsahuje 5,2–13% taninu, poskytuje také černé barvivo. Také je možno užít výhony k výrobě dřevěného uhlí a na palivo. V lesnictví je to plevelná dřevina. | ||||||||
| Zóna: 5 | Zdroje: 111, 136, 156, 246, 1064 | ||||||||
Seznam souvisejících obrázků:
| |||||||||
| Zobrazit seznam lokalizovaných exemplářů | |||||||||
Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||||||||
| Komentáře: | |||||||||