| Salix fragilis vrba křehká | Autor: L. Čeleď: Salicaceae-vrbovité Rod: Salix Zařazeno: 31.12.2006 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Synonyma: Salix decipiens | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Popis: strom se široce a poněkud nepravidelně kulovitou, středně hustou až řidší korunou, s křivolakými větvemi víceméně do stran odstávajícími v úhlu 60–90°, výška 15–25 m, kmen je křivý, má průměr až 50(–100) cm, větévky zprvu tence hnědavě žlutě pýřité, brzy lysé, lesklé, čtyřleté větévky podélně brázdité, na bázi stále velmi křehké, pupeny zakřivené, tmavohnědé, lysé, lesklé, 4–6 mm dlouhé; listy štíhle či vejčitě kopinaté, 5–16 × 1.2–3 cm velké, úplně lysé, svrchu tmavě zelené, lesklé, naspodu bledě zelené, šedozelené či sivé se světlým voskovým povlakem, střední žebro žluté, na okraji jsou listy žláznatě pilovité, na vrcholku zašpičatělé, báze klínovitá, řapíky 6–20 mm, se 2 žlázkami u báze čepele, palisty úzké, kopinaté, zašpičatělé, žláznatě pilovité a opadavé, 9–14 mm dlouhé, na podzim jsou listy žluté; jehnědy úzce válcovité, samčí jehnědy 3–4 cm, samičí 3–7 cm dlouhé, tyčinky nejčastěji 2, spodní polovina nitek chlupatá, prašníky žluté až nakonec hnědé, semeníky kuželovité či vejcovitě kuželovité, stopkaté, blizny 2dílné, květní listeny podlouhlé, řídce chlupaté, žlutozelené, kvete nejčastěji IV před nebo současně s rašením listů; plody jsou lysé tobolky dozrávající asi po 5 týdnech; Evropa až západní Asie | Poznámka: Dožívá se asi 60 let, plodit začíná od 8.-10. roku. Silně světlomilná, nesnáší jakýkoliv zástin. Snese bez následků krátkodobé záplavy během vegetační doby, vyrovná se s kolísáním hladiny spodní vody a přečká bez poškození i trvalý pokles hladiny vody po melioračních zásazích. Hůře snáší stojatou vodu. V nárocích na půdu skromná. Nebývá poškozována mrazy, roste dobře i v mrazových kotlinách. U nás je rozšířena po celém území v chladnějších oblastech, je charakteristickou stromovou vrbou mnoha pohoří (např. Šumava, Krkonoše). U podhorských toků je také významná při zpevňování břehů. Poskytuje dobrou pastvu včelám, bohatě kvete i za nepříznivých podmínek. Kůra se používala, podobně jako u vrby bílé, v lékařství. Jako význačný druh břehových porostů má význam při zpevňování břehů. Považována za nejběžnější evropskou úzkolistou vrbu, zaměňována však s vrbou bílou. Obecně je to dřevina chladnomilnější a podhorská, vyskytující se zejména u podhorských a horských toků, snáší extrémně nízké teploty i v inverzních polohách. Vysazuje se však mnohem méně než Salix alba; je to logické, neboť má křehké větve, což ji téměř vyřazuje z košíkářství. Jako hlavatá vrba však poskytuje proutí, neboť dlouhé prýty jsou nelámavé. Má také proti vrbě bílé lysé listy a vícekmenný pařezinovitý charakter, listy na podzim šednou. Je zdrojem, podobně jako jiné vrby, léčivé drogy, která se užívá vnitřně pro obsah salicylových derivátů proti horečkám, revmatismu a neuralgiím, při nemocech z nachlazení a k pocení. | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zóna: 5 | Zdroje: 111, 136, 156, 246, 1064 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Seznam souvisejících obrázků: | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Seznam lokalizovaných exemplářů:
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Komentáře: | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
