| Sorbaria sorbifolia jeřábník jeřábolistý | Autor: (L.) A. Braun Čeleď: Rosaceae (Spiraeaceae)-růžovité (tavolníkovité) Rod: Sorbaria Zařazeno: 31.12.2006 | ||
| Synonyma: Basilima sorbifolia Raf., Schizonotus sorbifolius, Sorbaria assurgens hort. ex C. K. Schn., Sorbaria lindleyana, Spiraea pinnata, Spiraea sorbifolia, Spiraea tobolskiana | |||
| Popis: keř až 2(–3) m vysoký, kmínky vzpřímené, letorosty hnědé, lysé nebo jemně chlupaté, rozlézá se podzemními výběžky, pupeny purpurově hnědé, vejcovité, lysé nebo na vrcholku slabě pýřité; palisty vejčitě kopinaté až trojúhle kopinaté, zašpičatělé, listy 12–30 cm dlouhé, lístky po (9–)13–25, nejčastěji po 17, téměř přisedlé, vstřícné, (vejčitě) kopinaté nebo podlouhlé, 25–100 × 8–30 mm velké, špičaté až zašpičatělé nebo ocasovité, oboustranně lysé nebo téměř, s nejčastěji 20 páry žilek, ostře a dvojitě pilovité, světle zelené, palisty až 10 × 5 mm; květy ve vzpřímených latách 12–35 cm dlouhých, jsou asi 7–12 mm široké, bílé, češule mělce pohárkovitá, tyčinek 20–50, dvojnásobně tak dlouhé jako petaly, petaly bílé, podlouhlé nebo obvejčité až téměř okrouhlé, 5–7 mm, kalich a plody lysé, karpelů 5, kvete VI–VII; plody podlouhlé, asi 3 mm, lysé, s vytrvávajícími sepalami; Ural až Kamčatka, Sachalin, Japonsko, Korea, Mongolsko, Čína | Poznámka: Nejčastěji pěstovaný jeřábník, do kultury zaveden v roce 1759. Rozrůstá se do rozlehlých porostů pomocí podzemních výběžků, je proto na stanovištích kde má dostatek prostoru velmi dekorativní. Je dost otužilý, v tuhých zimách však přesto namrzá, od kořenů však rychle regeneruje. Má vysokou krycí schopnost na všech druzích půd. Nejsnáze se množí dělením. | ||
| Zóna: 2 | Zdroje: 110, 111, 136, 250, 480 | ||
| Seznam souvisejících obrázků: | |||
| Zobrazit seznam lokalizovaných exemplářů | |||
| Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||
| Komentáře: | |||