| Ulex europaeus hlodáš evropský | Autor: L. Čeleď: Fabaceae-bobovité Rod: Ulex Zařazeno: 31.12.2006 | ||||||||
| Synonyma: Ulex armoricanus, Ulex compositus, Ulex floridus, Ulex grandiflorus, Ulex opistholepis, Ulex strictus, Ulex vernalis | |||||||||
| Popis: výška 60–200 cm, vzpřímený nebo vystoupavý, hustě větvený, větve jsou brázdité, odumřelé listy vytrvávají, mladé výhony zakončené trnem, trny poněkud modravé, chlupaté až plstnaté, 5–15 mm dlouhé; listy čárkovitě kopinaté, 6–12 mm dlouhé, listy semenáčů jsou zprvu 3četné, později jednoduché; stopky květů 3–9 mm dlouhé, hustě chlupaté, listence široce trojúhlé, hnědé, asi 2 mm dlouhé, květy po 1–3, jsou 22 mm velké, zlatožluté, na bázi s červenou kresbou, korunní lístky asi 1.5× delší než kalich, listeny vejčité, 2 mm, stopky květů 3–9 mm, kalich žlutohnědý, 12–14 mm, hluboce 2pyský, hustě hnědochlupatý, kvete v V–VI; lusky 11–20 mm dlouhé, úzce vejcovité, hustě hnědoplstnaté, se 2–4 semeny, ta jsou vejcovitá, 3 × 2 mm, tmavohnědá, lesklá; západní a severozápadní Evropa | Poznámka: Typická západoevropská dřevina, vytvářející souvislé a těžko prostupné porosty; patří však mezi velmi dekorativní dřeviny. Hlodáše byly odpradávna záměrně pěstovány a pronikly i do zahrad střední Evropy a Severní Ameriky. Rostliny obsahují jedovatý alkaloid cytisin. Rostou dobře v lehkých písčitých půdách s minimálním obsahem vápníku nebo na vřesovištích, vždy na plném slunci. Mimo oblast přirozeného rozšíření mohou až k zemi namrzat, ale dobře obrážejí. V západní Evropě je také na písčitých lokalitách pěstován jako pícnina. Mladé výhony jsou rozdrceny mezi válci a poté slouží jako krmivo pro dobytek. Ve 20. století byly ze semen izolovány obsahové látky, které jsou vhodné pro stanovení krevních skupin, stonky a listy se dříve používaly podobně, jako kručinka barvířská ke žlutému barvení vlny. V kosmetických přípravcích slouží výtažek z listů, kořenů a stonků ke zlepšení vlastnosti kůže. Je podobně jedovatý, jako štědřenec, několik málo plodů může způsobit smrt. Obsahové látky zprvu povzbuzují nervovou činnost, později mají ochromující účinky. Dochází k pálení v ústech, hrtanu, nevolnosti, silné žízni, zvracení, následují závratě, silné pocení, pomatenost, křeče. Smrtelná dávka způsobuje oběhový kolaps a ochrnutí dýchání. V některých zemích nebezpečný invazní druh, například na Novém Zélandu, kam byl z Anglie s velkou reklamou introdukován již v první polovině 19. století jako rostlina do živých plotů, nízkých větrolamů apod.; vzhledem k rozsáhlému odlesnění místní krajiny se neuvěřitelně rychle rozšířil, přestože k jeho likvidaci vynaloženy obrovské finanční prostředky, jsou výsledky řešení této ekologické krize dosud neuspokojivé. | ||||||||
| Zóna: - | Zdroje: 110, 111, 136, 252, 407, 410 | ||||||||
Seznam souvisejících obrázků:
| |||||||||
| Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||||||||
| Komentáře: | |||||||||