| Abies sibirica jedle sibiřská | Autor: Ledeb. Čeleď: Pinaceae-borovicovité Rod: Abies Zařazeno: 6.6.2007 | ||
| Synonyma: Abies pichta | |||
| Popis: stromy až 35 m vysoké, kmen až 1 m tlustý (výčetní tloušťka), kůra šedohnědá, hladká, s početnými pryskyřičnými bublinami, větévky žlutavě šedé a lesklé, zimní pupeny kulovité a pryskyřičnaté, zelenavé; listy vystoupavé, vzácně hřebenitě uspořádané ve 2 postranních řadách, svrchu světle zelené, čárkovité a zploštělé, 15–40 × asi 1.5 mm velké, stomatální řady ve 2 bílých pruzích svrchu, pryskyřičné kanálky 2, středové, vrcholek vykrojený, špičatý nebo tupý na větévkách se šišticemi; semenné šištice za zralosti hnědé nebo tmavohnědé, cylindrické, 50–95 × 25–35 mm velké, semenné šupiny ve středu šištic obtrojúhle vějířovité nebo vějířovitě lichoběžníkovité, 17–25 × 16–24 mm velké, vyčnívající část naspodu hustě pýřitá, podpůrné šupiny klínovitě obvejčité a asi 1/3–1/2 délky semenných šupin; semena slabě smáčklá, obtrojúhlá, asi 7 mm, křídlo na distální straně světle modré, klínovité, 7–13 mm; Čína: Xinjiang; Kazachstán, Mongolsko, severní Rusko | Poznámka: Dřevo je užíváno jako stavební materiál, na nábytek a celulózu. Oleje získávané z olistění a destilovány párou jsou užívány v aromaterapii, parfumerii a podobně. Stromy údajně nedosahují vyššího věku, než 150–200 let. Dřevo je bílé s nažloutlým odstínem, používá se ke stejným účelům, jako dřevo smrkové, z kůry se získává jedlový balzám, podobný kanadskému. Miluje chladnější, vlhké stanoviště, proto se ve střední Evropě příliš nedaří. Je třeba zvolit umístění ve vyšších, chladných až studených a současně vlhkých polohách, na znečištěné ovzduší reaguje citlivě, brzy raší, na teplejších místech trpí pozdními mrazíky, jinak je u nás uspokojivě mrazuvzdorná. Na půdní podmínky neklade zvláštní nároky, dává přednost živným a propustným půdám, nemiluje především sušší a teplejší substráty. Svými štíhlými a úzce kuželovitými korunami a živě zeleným olistěním je v parkových a krajinářských úpravách velmi působivá, vyniká jako solitéra i ve skupinách, pro své vyhraněné nároky se ale používá méně. Množíme hlavně výsevem. Pozn. I. Novák: První introdukce do Evropy v roce 1820. Na území Čech je první výskyt zaznamenán z pražské botanické zahrady na Smíchově v roce 1844 (oba údaje - A. M. Svoboda, 1976). | ||
| Zóna: 2, 3 | Zdroje: 110, 124, 130, 215, 810 | ||
| Seznam souvisejících obrázků: | |||
| Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||
| Komentáře: | |||