| Pinus balfouriana borovice Balfourova | Autor: Grev. & Balf. Čeleď: Pinaceae-borovicovité Rod: Pinus Zařazeno: 8.6.2007 | ||||
| Synonyma: Pinus balfouriana var. austrina, Pinus balfouriana subsp. austrina | |||||
| Popis: stromy až 22 m vysoké, kmen má až 260 cm v průměru, koruna široce kónická až nepravidelná, kůra šedá až lososová nebo skořicová, deskovitá nebo nepravidelně hluboce rýhovaná nebo s hranatými deskami, větve pokroucené, vystoupavé nebo skleslé, letorosty červenohnědé, nakonec šedé až špinavě šedožluté, mladé větve připomínají dlouhé kartáče, pupeny vejcovité a zašpičatělé, červenohnědé a 8–10 mm, pryskyřičnaté; jehlice po 5 ve svazečku, vytrvávají 10–30 let, jsou 15–40 × 1–1.4 mm velké, tmavě modrozelené či žlutozelené, naspodu bez středové rýhy ale obvykle se 2 pryskyřičnatými pruhy, svrchu bělavé od průduchů, většinou celokrajné, vrcholek široce špičatý až zašpičatělý, pochva 5–10 mm; samčí šištice elipsoidní, asi 6–10 mm, červené, semenné šištice dozrávají 2– rokem, odstálé a symetrické, kopinatě cylindrické a na bázi kónické, po otevření široce kopinatě vejcovité nebo vejcovité až cylindrické, 6–11 cm, purpurové, nakonec červenohnědé, téměř přisedlé; semena elipsoidní až úzce obvejcovitá, tělo až 1 cm, bledě hnědé a tmavočerveně skvrnité, křídlo 10–12 mm; USA: Kalifornie | Poznámka: Nároky obdobné jako u podobné P. aristata, miluje půdy řádně propustné, hlinité i kamenité až skalnaté, snáší dobře přísušky, ve středoevropských podmínkách je mrazuvzdorná, ideální stanoviště je světlé a slunné. V našich podmínkách vytváří spíše husté keře než stromy, je zajímavá svými větvemi, které připomínají liščí ocasy, hodí se jako solitéra, zatím se pěstuje a vysazuje jen vzácně, má sbírkový význam. Množíme výsevem, převážně dováženého osiva nebo roubováním na semenáče vejmutovky. Největší jedinec je zřejmě 23 m vysoký a výčetní tloušťka kmene je 255 cm, koruna 10 m široká (Trinity National Forest). Strom v Trinity Alps Wilderness je 36 m vysoký a výčetní tloušťka je pouze 121 cm (1998). Nejvyšší věk těchto stromů se udává více než 2 tisíce let, avšak odborníci se domnívají, že tento druh je schopen dosáhnout stáří 2500–3000 let, možná i více. V kultuře je tato borovice vzácná a nedosáhla větší oblíbenosti. Hlavní její hodnota je v estetickém vzhledu, vysokohorské lesíky těchto prastarých stromů, které jsou působivé cihlově červenou kůrou a živě zeleným olistěním proti modrému nebi a bílé žule, jsou výjimečně krásné ve srovnání s ostatními typy lesů. | ||||
| Zóna: 6 | Zdroje: 123, 124, 215, 811 | ||||
Seznam souvisejících obrázků:
| |||||
| Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||||
| Komentáře: | |||||