| Clematis vitalba plamének plotní | Autor: L. Čeleď: Ranunculaceae-pryskyřníkovité Rod: Clematis Zařazeno: 31.12.2006 | ||||
| Synonyma: Clematis vitalba var. angustisecta, Clematis vitalba var. banatica, Clematis vitalba var. bellojocensis, Clematis vitalba var. chrysostemon, Clematis vitalba var. crenata, Clematis vitalba var. dumosa, Clematis vitalba var. integrata, Clematis vitalba var. odontophylla, Clematis vitalba var. prostrata, Clematis vitalba var. radicans, Clematis vitalba var. simplicifolia, Clematis vitalba var. syriaca, Clematis vitalba var. transiens, Clematis vitalba var. typica, Clematis dumosa, Clematis sepium, Clematis scandens, Clematis taurica | |||||
| Popis: až 10(–30) m vysoko šplhající zdřevnatělá popínavá rostlina s hranatými nebo rýhovanými výhony, letorosty plstnatě chlupaté; listy většinou zpeřené, 5četné, vstřícné, lístky vejčité nebo vejčitě až čárkovitě kopinaté, 2–12 × 1–5 cm velké, juvenilní listy obvykle hrubě zubaté, jinak jsou listy celokrajné, naspodu pýřité, řapíky 5–6 cm dlouhé, řapíčky 1–4 cm dlouhé; květy v úžlabních latnatých vrcholících, 15–25 mm velké, sepaly 4, zelenavé nebo krémově bílé, úzce oválné, 7–12 × 2.5–5 mm velké, oboustranně pýřité, stopky květů 2–6 cm, listence malé, 1–3 mm, nitky bílé, tyčinky 8–12 mm, prašníky krémově bílé, až 2 mm, pestíky 5–7 mm dlouhé, kvete VII–IX; nažky chlupaté, široce vejcovité, 2–5 mm dlouhé, s hedvábitým přívěskem až 25–40 mm dlouhým; severní a jihovýchodní Evropa, Írán, Afghánistán | Poznámka: Zástin snáší jen v mládí, později vyžaduje plné osvětlení v korunách dřevin. Má střední nároky na vláhu, ale roste v suchých oblastech. Vyžaduje hlubší a humózní, obyčejně živnější půdy. Je mrazuvzdorný; typická stanoviště jsou v houštinách teplomilných dřevin v pahorkatinách. Druhotně též ve vinohradech, na křovinatých stráních apod. Těžiště rozšíření ve Středozemí, u nás roste na jižní Moravě, v Čechách prokazatelně zplanělý. Jako pěstovaná rostlina se nehodí do malých zahrad. Pěstuje se po staletí a tak může být obtížné stanovit hranice jeho přirozeného rozšíření. Řapíky listů jsou dráždivé a reagují na styk s oporou obtáčením. Ve Švýcarsku nedaleko Davosu vytvořil před lety velký porost v korunách vzrostlé smrčiny a byl vyhlášen jako přírodní památka; je toxický a působí na pokožku dráždivě. Dříve používali rostlinu žebráci, aby leptavou šťávou vyvolali vředy a záněty a tak vzbudili větší soucit, nať plaménku plotního byla v lidovém léčitelství používána proti kožním nemocem, ekzémům, revmatickým obtížím a proti dně. V homeopatii proti povrchovým vředům křečových žil. Čerstvé listy a mladé stonky jsou jedovaté, po styku kůže se šťávou se mohou tvořit puchýře, vnitřní požití vyvolává silný průjem, podráždění ledvin a nervového systému ve spojení s křečemi a ochrnutím. | ||||
| Zóna: 3, 4 | Zdroje: 111, 118, 136, 156, 407, 1126 | ||||
Seznam souvisejících obrázků:
| |||||
| Zobrazit seznam lokalizovaných exemplářů | |||||
| Komentáře: | |||||