| Elaeagnus angustifolia hlošina úzkolistá | Autor: L. Čeleď: Elaeagnaceae-hlošinovité Rod: Elaeagnus Zařazeno: 31.12.2006 | ||||||||||||||||||||
| Synonyma: Elaeagnus argentea, Elaeagnus caspica, Elaeagnus dactyliformis, Elaeagnus hortensis, Elaeagnus hortensis subsp. songorica, Elaeagnus hortensis var. angustifolia, Elaeagnus incana, Elaeagnus songarica, Elaeagnus tomentosa | |||||||||||||||||||||
| Popis: opadavý keř nebo někdy strom, 3–10 m vysoký, kůra červenohnědá, mladé větévky stříbřitě šupinovitě chlupaté, často trnité; listy na líci matně zelené a šupinaté nebo vzácně téměř bez šupin a (šedavě) zelené, rub stříbřitě šupinatě chlupatý, jsou (podlouhle) kopinaté, podlouhle čárkovité, čárkovitě kopinaté, oválné, úzce vejčité až podlouhlé, 25–100 × 4–40 mm velké, řapíky 5–8 mm dlouhé; květy silně vonné, žlutavé, vně stříbřité, mají 6–10 mm v průměru, po 1–3 v paždí listů, kalich trubkovitý až zvonkovitý, 1 cm délka, cípy květního obalu kopinaté, vejčité nebo trojúhle kopinaté, trochu kratší než trubka, tyčinky 4, nitky krátké, prašníky podlouhlé, čnělky prodloužené, kvete v VI; plody elipsoidní, okrouhle oválné nebo až téměř kulovité, žlutavé nebo žlutavě hnědé, stříbřitě šupinaté, dlouhé 7–15(–20) mm, jedlé, pecky podlouhlé, podlouhle vejcovité nebo úzce cylindrické; západní a střední Asie | Poznámka: Prastará kulturní rostlina, pěstovaná především na Kavkaze a ve Střední Asii. Není to ovocná dřevina prvořadého významu, přesto hrála dříve důležitou roli; v době karavanní dopravy sloužila jako významná potravina na cestách v asijských pouštích a polopouštích. Medonosná. Její plody obsahují asi 10% bílkovin, glukózu, fruktózu a minerální látky, listy obsahují vitamín C. Na cesty se braly sušené plody, snášející transport a nepodléhající zkáze. Z moučnaté dužiny se připravovaly polévky a kaše a pekl se perník. Plody sloužily také k přípravě léků, upravujících potíže trávicí soustavy a k pálení alkoholických destilátů. 100 kg plodů poskytuje 12–13 litrů alkoholu. Dřevo se v bezlesých krajinách používalo k výrobě nářadí i hudebních nástrojů, květů se dodnes využívá v kosmetice. V západní Evropě a v Anglii se pěstuje od 16. století, u nás od 30. let 19. století. Velmi odolná dřevina, nejen k suchu, ale také k nízkým teplotám, imisím, tolerantní k obsahu soli v půdě. Užívá se ke zpevňování písčitých půd a k rekultivaci. Plodí od časného mládí a dožívá se maximálně kolem 100 let. Horní část kmene a větve poskytují výborné palivové dřevo. Snáší velmi suchá až vlhká místa, nejlépe s propustnou a vápenitou půdou na plně osluněném stanovišti, pyl je silným alergenem, snáší i zasolení, městské prostředí i zpevněné plochy. V lidovém léčitelství se považuje za prostředek uvolňující hleny, ale používá se jen zřídka, plody jsou zdravé a výživné, neprávem jsou opomíjené snad pro svojí nenápadnost a sladce moučnatou chuť v syrovém stavu. Plody zpracované na marmeládu, želé, kompot nebo likér mají ale dobré aroma. | ||||||||||||||||||||
| Zóna: 2 | Zdroje: 111, 136, 256, 402, 407 | ||||||||||||||||||||
Seznam souvisejících obrázků:
| |||||||||||||||||||||
| Zobrazit seznam lokalizovaných exemplářů | |||||||||||||||||||||
| Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||||||||||||||||||||
| Komentáře: | |||||||||||||||||||||