Juglans cinerea ořešák popelavý | Autor: L. Čeleď: Juglandaceae-ořešákovité Rod: Juglans Zařazeno: 31.12.2006 | ||||
Synonyma: Wallia cinerea | |||||
Popis: strom až 25–30 m vysoký, kůra světle šedá až šedohnědá, hluboce rozbrázděná, dvouleté výhony červenohnědé, letorosty chlupaté, v mládí žláznatě lepkavé, pupeny plstnaté; listy oboustranně chloupkaté, naspodu žláznaté, matně zelené, 25–70 cm dlouhé, lístků (7–)11–23, jsou vejčité až (podlouhle) kopinaté, 25–175 × 15–65 mm velké, zašpičatělé, přitiskle pilovité, vřetena jemně chlupatá, terminální zpravidla menší než mají okolní páry, nejdelší lístky uprostřed listu; samčí jehnědy 6–14 cm dlouhé, tyčinek v květu 7–15, samičí květy v koncových hroznech 8–12 cm; plody elipsoidní, vejcovité, cylindrické nebo podlouhlé, špičaté a lepkavé, 4–8 cm dlouhé, po 2–5, ořech černohnědý s 8 žebry, podlouhle vejcovitý, elipsoidní nebo téměř cylindrický, 3–6 cm, skořápka silná a tvrdá, hluboce brázditá, semena sladká, 2laločná; východ Severní Ameriky | Poznámka: Vynikající dřevina, vhodná zejména svým atraktivním habitem pro velké stromořadí a aleje, ale i pro vysoké skupiny do velkých parků. Dřevo je měkčí a lehčí než u J. regia a J. nigra. Ořechy mají velmi silnou tlustou skořápku, jejíž dvě poloviny se od sebe neoddělují; je to proto vynikající materiál pro tvorbu lidových šperků, náhrdelníků a náramků, vyřezávaných z příčných řezů ořechem. V Evropě se pěstuje velmi dlouho, již od 1633. U nás prvně v Lednici (1811), na Konopišti (1831), v Královské (1835) či v Praze v Kinského sadech před 1834. | ||||
Zóna: 4 | Zdroje: 111, 136, 1064 | ||||
Seznam souvisejících obrázků: | |||||
Zobrazit seznam lokalizovaných exemplářů | |||||
Komentáře:
|