| Juglans nigra ořešák černý | Autor: L. Čeleď: Juglandaceae-ořešákovité Rod: Juglans Zařazeno: 31.12.2006 | |||||||
| Synonyma: Wallia nigra | ||||||||
| Popis: až kolem 30–50 m vysoký strom se široce rozkladitou korunou, mladé výhonky chlupaté, později olysalé, šedohnědé až červenohnědé, borka hluboce rýhovaná a hnědošedá až černohnědá, již po několika letech rozpraskaná, terminální pupeny jsou 5–6 mm dlouhé a hustě chlupaté; listy zelené, poněkud lesklé, 20–60 cm dlouhé, lístků (9–)15–23, vejčitých, kopinatě vejčitých až kopinatých nebo vejčitě podlouhlých, nepravidelně pilovitých, 3–15 × 1.5–5.5 cm velkých, zašpičatělých, naspodu jsou chlupaté a žláznaté, na podzim žlutě zbarvené, koncový lístek někdy chybí a nejdelší lístky jsou uprostřed listu; samčí jehnědy 5–14 cm dlouhé, tyčinek 17–50 v květu, samičí květy většinou po 1–4 v koncových klasech; plod 35–50(–80) mm dlouhý, (téměř) kulovitý až široce vejcovitý, umístěný jednotlivě nebo po dvou, oplodí drsné, při dozrání černající, ořech velký a nestejně podlouhle žlábkovitý, kulovitý až vejcovitý, 3–4 cm velký, s drsnými žebry, tlustostěnný, semena malá, jedlá, 4laločná; východ Severní Ameriky | Poznámka: Výtečný parkový a alejový strom s cenným dřevem používaným zejména v nábytkářství, ale také slouží jako podnož pro roubování J. regia; introdukce do Evropy v 17. století, u až 19. století (Lednice 1803, Konopiště 1831, Královská obora 1835, Ždánice 1822). Vyhovují mu propustné, na živiny bohaté, vápenité půdy na plně osluněném místě až v polostínu, limitující pro použití ve městech je opad plodů, do zpevněných povrchů vhodný není, na aplikaci posypové soli reaguje citlivě, vysazuje se do velkých travnatých ploch, v lokalitách s výskytem jmelí je jím často napadán. Vůči mrazům je méně citlivý než J. regia, snad s výjimkou několika prvních let. Plody jsou pro ovocnářství víceméně nepoužitelné. Pozn. Ivo Novák: ořešák černý patří u nás k dřevinám, které na příznivých stanovištích (hluboké a výživné půdy v oblasti tzv. tvrdého luhu) dorůstají velmi mohutných až monumentálních rozměrů. Důkazem jsou např. ořešáky černé v zámeckých parcích v Kravařích ve Slezsku či v Kvasicích u Kroměříže. Obvod prvního exempláře ve výčetní výšce 1,30 m nad zemí činil 720 cm, výška stromu 35 metrů. Stáří stromu bylo odhadnuto na 180 – 220 let. Strom však musel být z bezpečnostních důvodů pokácen v roce 2011. Obvod stromu v zámeckém parku v Kvasicích činí 672 cm a jeho výška činí 25 metrů. Tento exemplář je s největší pravděpodobností v současné době největším žijícím jedincem svého druhu v celé Evropě. Historie pěstování v našich zemích je v prvopočátcích spojena s okrasnými školkami v Lednici na Moravě, kde je doložen již z roku 1803. Ještě dřívější (byť neúspěšná) introdukce, a to již v 70. letech 18. století, je uváděna z klášterní zahrady v Opavě. Tradiční práce od A. M. Svobody, vycházející z dochovaných archivních pramenů, pak jeho první introdukci v Čechách datuje do roku 1835 (pražská Královská obora). I. Novák | |||||||
| Zóna: 4 | Zdroje: 111, 136, 402, 1064 | |||||||
| Seznam souvisejících obrázků: | ||||||||
| Zobrazit seznam lokalizovaných exemplářů | ||||||||
Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | ||||||||
Komentáře:
| ||||||||