| Ledum palustre rojovník bahenní | Autor: L. Čeleď: Ericaceae-vřesovcovité Rod: Ledum Zařazeno: 31.12.2006 | |||||||||||||||||||||||||||
| Synonyma: – | ||||||||||||||||||||||||||||
| Popis: stálezelený keř 20–100(–150) cm vysoký, bohatě větvený, velmi aromatický, kůra tmavošedá, mladé výhony rezavě červené, plstnatě chloupkaté, staré větve lysé nebo roztroušeně pýřité, kořeny provazcovité a často vřetenovitě ztlustlé; listy úzce kopinaté až čárkovité či úzce podlouhlé nebo podlouhle eliptické, délka 1–4(–8) cm dlouhé a nejčastěji 3–5 mm široké, kožovité, svrchu trochu svraskalé a tmavě zelené, slabě podvinuté, líc tmavě zelený, na spodní straně rezavě plstnaté, střední žilka zpravidla dobře patrná, v zimě visuté, řapíky jsou 1–4 mm dlouhé a rezavě žláznatě chlupaté; květy (mléčně) bílé, velmi vonné, v koncových bohatých okolících, kalich 5laločný, laloky vejčité až široce trojúhelníkovité, 0.5–0.8 mm, vytrvávající, koruna 10–15 mm široká, korunní lístky volné, vejčité až (široce) obvejčité, 4–8 mm dlouhé, tyčinek 7–11, jsou delší než korunní lístky, nitky na bázi brvité, čnělky 2–4 mm, vytrvávající, blizna lehce 5laločná, stopky květů 5–25 mm dlouhé, hustě rezavě vlnaté, kvete (V–)VI–VII; plody vejcovité či oválné, žláznaté, 3–8 mm dlouhé, bradavičnaté, semena malá a úzká, i s křídlatým osemením asi 2 mm dlouhá; severní Evropa, severní Asie | Poznámka: Roste nejčastěji pod ochranou jiných větších dřevin, zejména v podrostu různých borovic. Typicky roste v rašelinných borech, na zamokřených slatinách či v rašeliníkových polštářích na pískovcových skalách od nížin do hor. U nás roztroušeně, nejčastěji v Třeboňské pánvi a v Labských pískovcích, vzácně na Šumavě a v Novohradských horách, Českém lese, Krušných horách, Podkrkonoší, na Dokesku, na Moravě pouze Rejvíz v Hrubém Jeseníku. Obsahuje chemické látky, které jsou využívány ve farmaceutickém průmyslu. Je zákonem chráněný. Listy se mohou užít k léčbě širokého spektra onemocnění a také jako repelent. Listy se mohou dokonce užít v pivovarnictví jako náhrada chmele. Na Sibiři lidé používali rojovník k odpuzování hmyzu, větve s kafrovou vůní dávali mezi šaty a do skladů s obilím, vyšší dávky silice působí narkoticky a omamně. Již Germáni rojovník používali jako hořké koření do piva a tím se jeho opojné účinky zvětšovaly, takový nápoj zřejmě posiloval i bojovou zuřivost Vikingů. I v novější době bylo aromatizování piva rojovníkem obvyklé. Medicinální používání rojovníku přetrvávalo až do 20. století ve formě nálevů nebo tinktur jako potopudný a močopudný prostředek, proti kašli apod. Rojovník vnitřně dráždí střeva, ledviny a močové cesty, také se mohou dostavit bolesti kloubů, omámení, křeče, silná potivost. | |||||||||||||||||||||||||||
| Zóna: 2 | Zdroje: 110, 111, 156, 259, 407, 1064 | |||||||||||||||||||||||||||
| Seznam souvisejících obrázků: | ||||||||||||||||||||||||||||
Seznam lokalizovaných exemplářů:
| ||||||||||||||||||||||||||||
Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | ||||||||||||||||||||||||||||
| Komentáře: | ||||||||||||||||||||||||||||
