| Populus nigra topol černý | Autor: L. Čeleď: Salicaceae-vrbovité Rod: Populus Zařazeno: 31.12.2006 | |||
| Synonyma: Populus euxylon, Populus hypomelae, Populus europaea | ||||
| Popis: strom 25–40 m vysoký, hluboko kořenící, koruna široká, rozkladitá, větve silné, široce rozložité, stará borka hluboce rýhovaná, černošedá, podobná dubu, kmen má průměr až 2 m, letorosty oblé, šedožluté, lysé, pupeny červenohnědé, lepkavé a odstávající, 5–13 mm dlouhé, kuželovité, šupin 4–6; listy kosočtverečné až kosočtverečně vejčité, trojúhlé nebo vejčité, zašpičatělé, 4–12 × 3–8(–15) cm velké, lem je průsvitný, jemně vroubkovaně pilovité, nebrvité, lysé, listy krátkých výhonů menší, širší, všechny listy lesklé, naspodu trochu bledší než svrchu, řapíky tenké, 2–7 cm dlouhé a z boku smáčklé; jehnědy 4–12 cm dlouhé, květní listeny jsou hnědavé, vějířovité, dřípené, samčí květy s 6–30 tyčinkami, prašníky jsou napurpurověle červené či karmínové a nitky bílé, samičí květy mají 2 zelenavé blizny, semeníky jsou kulovité, lysé, kvete v III–IV; plody v jehnědách 10–15 cm dlouhých, vejcovité, 4–9 mm dlouhé a zřetelně stopkaté, semena elipsoidně kyjovitá, smáčklá, bělavá, 1.8–2.5 mm dlouhá; severní Afrika, Malá Asie, Evropa, Sibiř; má několik dobře známých kultivarů | Poznámka: Kořenový systém je dvojího typu; jednak jde hluboko až k podzemní vodě, a jednak do široka rozprostřený blízko povrchu, sahající značně daleko za obvod koruny. Semena mají velkou klíčivost, ale rychle ji ztrácejí. Ve vhodných podmínkách klíčí do 12 hodin. Je světlomilný, ani v mládí nesnáší zastínění. Potřebuje přiměřeně vlhké půdy, voda nemusí ale být v blízkosti povrchu, kořeny pronikají do značné hloubky, ale důležité je, aby to nebyla voda stagnující. V době vegetace může vydržet až 50 dní záplav. Je značně přizpůsobivý, hůře snáší suché půdy, na rašelinných živoří. Odolává invazi jmelí. Na našem území přirozeně zastoupen jen v lužních lesích, těžiště je v teplých úvalech Labe a Ohře, dále Moravy, Dyje, Svratky a Odry. Je to velmi cenná krajinotvorná dřevina, přesto ve 20. století ustoupil a byl nahrazen v mnoha zemích různými hybridními a vzrůstnými topoly. Je rychle rostoucí, dřevo mělo dříve jen omezené použití, hlavně v truhlářství, bednářství, řezbářství, používalo se i jako palivo. Kůra v minulosti nacházela uplatnění při výrobě třísla v koželužství a barviv v textilním průmyslu. Lýko se používalo ke zhotovování sítí. Kůra může nahradit korek, hodí se k výrobě plováků apod. Listí sloužilo jako krmivo pro dobytek, z pupenů se lisoval olej. Vyhovují mu vlhké vápenité půdy, ale roste i na půdách sušších, plně osluněné stanoviště, má značnou potřebu živin a vláhy z okolí stromu, dobře snáší vysoké letní teploty, vydrží častá zaplavení vodou, neroste ve zpevněném povrchu, na zasolení půdy reaguje citlivě, listy jsou napadány rzí, kořeny narušuje podzemní rozvody, při dlouhodobém suchu mu propadávají listy, v dospělosti často poškozován silným větrem, v městech může být problém s ochmýřenými plody. Dioskurides doporučoval obklad z topolových listů a octa při dně, plody s octem proti epilepsii, topolová mast se používala od středověku jako ochlazující prostředek ke vtírání, který mírní bolesti. Propolis byl znám již ve starověku, Egypťané ho používali při balzamování, Řekové a Římané ho již považovali za léčivý prostředek, na dlouhou dobu byl propolis opomíjen a až počátkem 19. století se začal používat na ošetření ran. Topolová mast, připravovaná z pupenů topolu a z vazelíny, dnes není běžná, ale dříve se používala proti revma, hemeroidům, omrzlinám a proti popáleninám od slunce. Větší význam než samotný topol má propolis, tato pryskyřičná hmota je obsažena v různých výrobcích na trhu, například v kapslích, tinkturách, ale také ve žvýkací gumě a v některých zubních pastách. Užívá se zevně při různých kožních chorobách jako akné, lupénka, neurodermatitida, dále na rány, popáleniny a k preventivnímu ošetření. Při vnitřním užívání se má podporovat imunitní systém a posilovat vitalita. Hlavně vnější použití propolis může způsobit alergie, kdo je alergický na propolis, nesmí tuto substanci užívat ani vnitřně a má se vyhýbat topolovým pupenům. | |||
| Zóna: 2 | Zdroje: 111, 136, 156, 246, 402, 407, 1064 | |||
| Seznam souvisejících obrázků: | ||||
| Zobrazit seznam lokalizovaných exemplářů | ||||
Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | ||||
Komentáře:
| ||||