| Populus tremula topol osika | Autor: L. Čeleď: Salicaceae-vrbovité Rod: Populus Zařazeno: 31.12.2006 | ||||||
| Synonyma: Tremula vulgaris | |||||||
| Popis: strom 15–35(–50) m vysoký, odnožující, koruna řídká, okrouhlá, kmen má až 75 cm v průměru, buď je přímý a koruna štíhlá, nebo křivolaký a koruna je pak plochá, borka zprvu hladká, zelenavě nebo žlutavě šedá, později popraskaná a černošedá, letorosty hnědé, lesklé, lysé, zimní pupeny kuželovité, slabě lepkavé, 6–7 mm dlouhé, dlouze zašpičatělé, květní pupeny 8–10 mm, okrouhle vejcovité až kulovité; listy okrouhlé či okrouhle vejčité, vroubkovaně zubaté nebo hrubě zubaté, 3–12 cm dlouhé i široké, při rašení plstnaté, ale velmi brzy celé lysé, naspodu modravé, na podzim žluté nebo červené, řapíky smáčklé, lysé, asi tak dlouhé jako čepel, listy výhonů vejčité, deltoidní nebo deltoidně eliptické, až 15 cm dlouhé, naspodu chlupaté, řapíky 4–7 cm dlouhé; jehnědy husté, 4–10(–14) cm dlouhé, květní listeny vějířovité, 5–6 mm dlouhé, tmavohnědé, dlouze šedavě chlupaté, samčí květy mají 6–15 tyčinek, prašníky jsou napurpurověle červené, nakonec bledší, samičí květy mají semeníky bledě zelené, kónické, 3–4 mm dlouhé, se 2 purpurovými bliznami, kvete v III–IV; tobolky v jehnědách 10–12 cm dlouhých, jsou 3.5 mm dlouhé, krátce stopkaté, semena kyjovitá, 1–1.5 mm dlouhá, šedohnědá až šedofialová; Evropa, severní Afrika, Malá Asie, Sibiř; má některé pěkné kultivary | Poznámka: Ze všech v Evropě přirozeně rozšířených topolů má největší areál; s výjimkou nejjižnějšího Španělska roste po celé Evropě, a Alpách až do 2000 metrů vysoko, v prostředí vlhkém i suchém. U nás je druhem nížin, pahorkatin a nižších horských poloh, na Šumavě a v Krkonoších vystupuje až na 1300 m. Nesmírně odolná pionýrská dřevina, objevuje se jako jedna z prvních na obnažených půdách, pasekách či podél komunikací; je však světlomilný. Nemá vyhraněné půdní nároky, roste na sušších i mokrých místech na plně osluněném místě, velmi mrazuodolný a rychle rostoucí strom, světlomilný, na zasolení půdy citlivý, do zpevněných povrchů se nehodí. K přirozenému uchycení a vyklíčení potřebuje holou plochu, nejlépe se mu daří na půdách s vysokou hladinou spodní vody, na mělkých suchých podkladech roste keřovitě. Snáší i jisté zasolení, ale roste pak omezeně. Vůči mrazům odolný. Toleruje znečištěné ovzduší. Roste dost rychle, ve 30–40 letech však bývá napadán hnilobou jádrového dřeva, což ho pro praktické použití znehodnocuje. Osiková kůra a listy představují pro zvěř velmi oblíbenou pastvu, mlaziny bývají proto silně poškozovány. Kvete nejpozději z evropských topolů. Dožívá se asi 150 let. Dřevo bez jádra se vyznačuje pravidelnou strukturou a snadnou opracovatelností, hodí se na dýhy, k výrobě dřevěných předmětu a je dobře využitelné k výrobě papíru a sirek. Z našich domácích topolů má osika nejkvalitnější dřevo. Myslivci je osika ceněna jako výborné krmivo pro zvěř, z kůry se dřív vyráběl dehet. Opadem také osika zlepšuje půdní vlastnosti, zejména ve smrčinách. V lékařství se sbírají pupeny a mladá kůra pro obsah glykosidů a silic, které vyvolávají zvýšené vylučováni moči. Neustálé šelestivé chvění listů osiky se dříve vykládalo jako naříkání a proto se osika považovala za strom podsvětí. Po době ledové osika a bříza jako první stromy osídlily oblasti Evropy zbavené ledu. Zevně lze listy a kůru osiky používat stejně jako vrbu při revmatických potížích svalů a měkkých částí, osika sice není tak dobře vyzkoušená a známá jako vrba, ale její listy a kůra rovněž obsahují látky zmírňující bolesti. Pro koupel se připravuje odvar z listů, kůry nebo ze směsi listů a kůry, používá se také topolová mast z pupenů osiky, čaj z osiky se používá zřídka, avšak vnitřně pomáhá výtažek z kůry a listů v kombinaci s rourou a jasanem. Osika je také obsažena v hotových lécích, které užívají muži při obtížích s prostatou a s podrážděním močového měchýře a ženy při problémech měchýře. | ||||||
| Zóna: 2 | Zdroje: 111, 136, 156, 246, 402, 407, 1064 | ||||||
Seznam souvisejících obrázků:
| |||||||
| Zobrazit seznam lokalizovaných exemplářů | |||||||
Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||||||
| Komentáře: | |||||||