| Popis: keře nebo stromy, vzácně i byliny, s neopadavými a tuhými, přisedlými nebo řapíkatými, střídavými nebo až téměř přeslenitými listy, často pilovitými nebo vroubkovanými a tečkovanými, květy malé a 4–6četné, bílé nebo růžové či lilákové, obvykle oboupohlavné, v hroznech či dlouze stopkatých chocholících nebo v hustých terminálních latách, stopkaté nebo téměř přisedlé, sepaly a petaly obvykle volné nebo petaly do středu srostlé a sepaly nejvýš velmi krátce srostlé, koruna dužnatá, hvězdovitá, tyčinky nejčastěji připojené na bázi koruny, nitky obvykle krátké, prašníky krátce vejcovité nebo prodlouženě šípovité, obvykle špičaté, semeníky podlouhlé, vejcovité nebo téměř kulovité, čnělky dlouhé a štíhlé, často vyniklé, blizna drobná, vajíčka většinou početná, peckovice kulovité nebo téměř kulovité, a 1semenné, semeno kulovité; kolem 400–500 druhů převážně tropických, četných zejména v Malesii a na jihu Střední Ameriky; [111, 184, 231, 1063] | Poznámka: Rod původně zařazen v čeledi Myrsinaceae; pozn. I. Novák: doporučovaný český rodový název – ardísie – uvádí Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin (Skalická, A., Větvička, V., Zelený, V., 2012). I. Novák |
Množení: výsevem semene do čistého písku (napřed zbavíme dužniny a opereme, teplota 20–22°C); řízky koření při spodní teplotě 22–25°C, řízkovanci jsou vzhlednější.
Nároky: mrazuvzdorné až choulostivé (min. 10 °C), částečné přistínění, humózní a dobře propustná půda.
Použití: Ardisia longistaminea, Ardisia revoluta i Ardisia mangillo mají plody se sladkou dužninou.
|
