| Hedera břečťan | Autor: L. Čeleď: Araliaceae-aralkovité Zařazeno: 31.12.2006 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Popis: stálezelené keře či dřevnaté liány přichycující se vzdušnými kořínky, nebo nízké keře, listy střídavé, na výhonech zubaté až laločnaté, kožovité, celokrajné, dlanitolaločné, palisty chybí, květy oboupohlavné, zelenavě žluté, 5četné, v jednotlivých nebo hroznovitě uspořádaných okolících, kalich má 5 malých zubů, petaly oválně trojúhlé, tyčinek 5, prašníky vejcovité, čnělek 5, plody jsou bobule se 2–5 semeny, celá rostlina jedovatá; asi 5–9 druhů v Evropě, na Kavkaze, v Číně a Japonsku; všeobecně je rod považován za třetihorní relikt, podle fosilních nálezů byl na severní polokouli ve třetihorách více zastoupen, jak dokládají např. oligocénní otisky z území dnešní Francie; [111, 136, 257] | Poznámka: - | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Množení: semenem, u H. helix a kultivarů výhradně řízkováním a to v každé roční době, hlavně ale v VIII–IX, H. colchica a malolisté i pestrolisté kultivary od H. helix je lépe množit z mladých výhonů v VI, kult. ‘Arborescens’ raději roubujeme v VIII–IX nebo až v zimě. Nároky: vyhovuje jim humózní, nejlépe lesní půda, dostatečně vlhká a propustná, snáší velmi dobře zastínění, i když panašované kultivary mají radši světlejší stanoviště, ale jsou obvykle méně odolné. Použití: nejběžnější druh se uplatňuje jako pokryv severních svahů, pod vysokými stromy a jinde ve stínu, zakrslé kultivary vysazujeme do skalek, květinových zídek i jako obruby, nepopínavé i jako solitéry. Břečťany obsahují řadu látek, především saponiny, pro něž se listy užívají jako léčivá droga. Ovlivňují cévní soustavu a činnost srdce a účinkují jako protiparazitický a dezinfekční prostředek; je však nutný dohled lékaře, čerstvé listy mohou vyvolat otravy a podráždění kůže. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Celkem v databázi: Druhy a mezidruhoví kříženci: 9 Ostatní: 281 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Komentáře: | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||