| Sciadopitys pajehličník | Autor: Siebold & Zucc. Čeleď: Sciadopityaceae-pajehličníkovité Zařazeno: 9.6.2007 | |||||||||
| Popis: stálezelené stromy s užší, kuželovitou korunou, větve krátké, tenké, vodorovně odstávající, v mládí přeslenité, borka dost hladká, v dlouhých a tenkých pruzích odlupující, pupeny malé a červenohnědé, šedoplstnaté, mladé výhony lysé, se spirálovitě uspořádanými, zprvu zelenými, později hnědými šupinovitými listy, listy jsou dvojího typu, malé a šupinovité, asi 5 × 1 mm velké, těsně přiléhající a pak svazečkovitě uspořádané, svrchu leskle zelené, naspodu matně zelené, po 20–30 v přeslenech, po 2 letech opadávající, květy jednodomé, samčí po více v hustých hlávkách na koncích výhonů, samičí květy jednotlivě, terminální, šišky vejcovitě podlouhlé, s tlustými a dřevnatými šupinami, ve 2. roce dozrávající, semena vejcovitá, křídlatá; 1 druh; [130, 401] | Poznámka: - | |||||||||
| Množení: semena dovážená většinou z Japonska vyséváme v předjaří ve skleníku, nebo můžeme řízkovat z vrcholků v červenci, méně známé je roubování na vlastní kořeny v polovině března. Nároky: spokojí se téměř s každou půdou bez vápníku, zvláště je-li lehká, živná, nepříliš suchá ale písčitá. Tmavé jehličí si udrží jen při dostatku živin. Na vhodném a chráněném místě je odolný nejen proti zimě, ale i proti vedru. Řez snáší dobře. Použití: - | ||||||||||
Celkem v databázi: Druhy a mezidruhoví kříženci: 1 Ostatní: 82 | ||||||||||
Komentáře:
| ||||||||||