| Spiraea salicifolia tavolník vrbolistý | Autor: L. Čeleď: Rosaceae-růžovité Rod: Spiraea Zařazeno: 31.12.2006 | ||||||
| Synonyma: Spiraea amena, Spiraea carpinifolia Wats., Spiraea grandiflora Lodd. | |||||||
| Popis: široce vystoupavě polokulovitý až kulovitý keř, dosti hustě stavěný, rozrůstá se výběžky do rozlehlých houštin, větve vzpřímené, výška do 1.5(–2) m, letorosty lysé, žlutohnědé nebo šedohnědé a slabě hranaté; listy eliptické až podlouhle kopinaté nebo podlouhlé, na obou koncích špičaté až zašpičatělé, ostře a hustě 1–2× pilovité nebo i celokrajné, oboustranně lysé, naspodu světleji zelené, 3–10 cm dlouhé, řapíky 1–4(–7) mm dlouhé; květy mají 8–15 mm v průměru, růžové, ve štíhlých, jemně plstnatých latách 5–13 cm dlouhých, se vzpřímenými nebo odstávajícími větvemi, sepaly jsou vejčité a špičaté, petaly poloviční délky než tyčinky, vejčité, tyčinek 30, jsou dlouze vyniklé, dvakrát delší než petaly, kvete VI–VIII; plody jsou vzpřímené a téměř lysé, šikmo rozestálé, asi 3–4 mm dlouhé obkopinaté měchýřky; střední, východní a severovýchodní Evropa, Mongolsko, Sibiř, Čína, Korea, Japonsko, ?Aljaška | Poznámka: Je to polostinná dřevina odolná k mrazu. Roste převážně na půdách kyselých, typická stanoviště jsou vlhké křoviny na březích potoků a rybníků, mokřadní olšiny, rašeliny, příkopy; zpravidla tvoří souvislé porosty. Je hojnou složkou flóry mnoha středoevropských zemí, je však spíše asijského původu. Za poslední skutečně přirozená naleziště lze považovat místa ve východní Evropě, jinak se o jeho rozšíření zřejmě postaral člověk. První zmínky o jeho zavedení do kultury jsou z roku 1586. Snadno zplaňuje; dnes je rozšířen po celé Evropě včetně britských ostrovů. Je tolerantní k vysoké hladině spodní vody. Bývá proto používán jako meliorační dřevina v jezernatých a rybničnatých oblastech (jižní Čechy) k upevňování břehů stok. U nás je dost hojný v jižních Čechách a ve východní části Českomoravské vrchoviny. Bývá vysazován pro okrasu, vhodný i do stříhaných i volně rostoucích živých plotů. Podobný Spiraea douglasii má na rubu plstnaté listy. | ||||||
| Zóna: 5 | Zdroje: 111, 136, 156, 250, 480 | ||||||
Seznam souvisejících obrázků:
| |||||||
| Zobrazit seznam lokalizovaných exemplářů | |||||||
| Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||||||
| Komentáře: | |||||||