| Keteleeria davidiana ketelerka | Autor: (Bertrand) Beissn. Čeleď: Pinaceae-borovicovité Rod: Keteleeria Zařazeno: 7.6.2007 | ||||||
| Synonyma: – | |||||||
| Popis: stromy vysoké až 50 m, kmen až 250 cm tlustý (výčetní tloušťka), kůra tmavošedá či bledě žlutavě červená, drsná, podélně rýhovaná, vnitřní kůra bledě hnědá, větévky zprvu žlutavě šedé, žluté nebo světle šedé, posléze šedé nebo světle hnědé, pýřité nebo lysé, pupeny na vrcholku zaoblené, s početnými kýlnatými šupinami; listy obvykle hřebenitě uspořádané, čárkovité, 20–50 × 3–5 mm velké, stomatální řady svrchu nepočetné nebo chybí, po 20–35 v každém pruhu naspodu, okraj slabě podvinutý, vrcholek tupý nebo slabě vykrojený; semenné šištice cylindrické nebo vejcovitě cylindrické, 5–21 × 3.5–6 cm velké, na stopkách 25–32 mm dlouhých, semenné šupiny ve středu šištic téměř srdčité nebo kosočtverečně srdčité, 25–32 × 22–28 mm velké, distální okraj celokrajný nebo slabě zoubkovaný, listeny mají asi poloviční délku šupin; semena podlouhlá, 10–15 × 6–8 mm velká, křídlo světle hnědé a lesklé; Čína, Taiwan | Poznámka: Je u nás nejtvrdším druhem rodu, potřebuje chráněné stanoviště a zimní přikrývku, daří se mu bez silnějšího poškození v nejteplejších polohách, často namrzá, ale dobře regeneruje, ostatní nároky podobné jako u Abies alba. V Evropě patří k nejvzácnějším jehličnanům, sbírková rostlina, nejčastěji ji nacházíme v Anglii a ve Francii, případně Maďarsku a ve Středozemí, i zde se pěstuje jako zvláštnost. V našich podmínkách je jistější přezimování v kbelíkové kultuře v zimní zahradě, skleníku či světlé hale. Dřevo je užíváno jako stavební materiál, na mosty, nábytek a dřevní vlákno. Je nejodolnější z rodu. | ||||||
| Zóna: 7, 8 | Zdroje: 110, 124, 130, 215, 810 | ||||||
Seznam souvisejících obrázků:
| |||||||
| Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||||||
| Komentáře: | |||||||