| Picea obovata smrk sibiřský | Autor: Ledeb. Čeleď: Pinaceae-borovicovité Rod: Picea Zařazeno: 8.6.2007 | ||
| Synonyma: Picea abies subsp. obovata, Picea abies var. obovata, Picea excelsa var. obovata, Picea vulgaris var. altaica | |||
| Popis: stromy až 40 m vysoké, kmen až 1 m tlustý (výčetní tloušťka), kůra tmavošedá, koruna pyramidální, větévky žluté nebo bledě hnědožluté, nakonec šedé, zprvu hustě žláznatě chlupaté, posléze drobně pýřité, zimní pupeny bledě hnědožluté, kónické a pryskyřičnaté; listy na svrchní straně větévek kupředu namířené, naspodu odstávající, víceméně zakřivené, na příčném řezu čtyřhranné nebo široce kosočtverečné, 13–23 × asi 2 mm velké, stomatální řady po 5–7 na každé svrchní straně a po 4–5 na každé spodní, vrcholek špičatý; semenné šištice purpurové nebo tmavopurpurové, vzácně v mládí zelené, za zralosti hnědé, vejcovitě cylindrické nebo cylindrické a 5–11 × 2–3 cm velké, semenné šupiny ve středu šištic klínovitě obvejčité, 18–21 × 15–18 mm velké; semena tmavohnědá, trojúhle obvejcovitá a asi 5 mm, křídlo obvejčitě podlouhlé a 9–11 mm; Čína: Xinjiang; Kazachstán, Mongolsko, Rusko | Poznámka: Dřevo se využívá jako stavební materiál, na sloupy, v řezbářství; z kůry se získává tanin. Patří mezi nejvíce mrazuvzdorné a nejodolnější smrky vůbec, jeho stanovištní nároky jsou v podstatě stejné jako u smrku ztepilého. Od P. abies se liší vzhledem minimálně, jedině poněkud nižším vzrůstem, v Evropě se pěstuje málo, je sbírkovou rostlinou, areál původního rozšíření je mnohem větší, než u smrku ztepilého. Množíme výsevem. | ||
| Zóna: 2 | Zdroje: 110, 215, 810 | ||
| Seznam souvisejících obrázků: | |||
Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||
| Komentáře: | |||