| Fraxinus ornus jasan manový | Autor: L. Čeleď: Oleaceae-olivovité Rod: Fraxinus Zařazeno: 31.12.2006 | ||
| Synonyma: Fraxinus excelsior 'Petiolulata', Ornus europaea | |||
| Popis: strom vysoký 5–8(–20) m, někdy jen kulovitý keř, větévky šedé, hladké, zimní pupeny šedohnědé nebo šedofialové, šťáva sloužila k přípravě cukru; listy dlouhé 12–30 cm, lístků 5–9, větš. 7, jsou eliptické, vejčitě podlouhlé až obvejčité, 3–10 × 2–4 cm velké, nepravidelně pilovité, tmavě zelené, řapíčkaté, naspodu podél středního žebra hnědavě pýřité, koncový lístek je obvejčitý; květy jsou bílé, vonné, v hustých vrcholových, 7–12 cm dlouhých mnohokvětých latách, korunní lístky 6 mm dlouhé a úzce čárkovité, zašpičatělé, několikrát delší než kalich, kvete v V; plody jsou úzce podlouhlé, čárkovité nebo kopinaté křídlaté nažky, 2–4 cm délka, křídlo v horní třetině nejširší; jižní Evropa, Malá Asie | Poznámka: V době květu je velmi atraktivní; jihoevropská dřevina, zasahující do Malé Asie, ve střední Evropě roste na nejteplejších místech. Pěstuje se přinejmenším od 18. století, do USA dovezen údajně již v roce 1700. Strom byl využíván jako zdroj drogy, many; ta se získávala nařezáváním kmenů, z nichž prýštila šťáva na vzduchu zasychající. Drogu tvoří ze 60% alkohol mannitol, dále mana obsahuje 16% cukru mannotriázy a mannotetrázy, glykosid fraxin, hořčiny, sliz. Používala se v dětském lékařství pro sladkou chuť a mírně laxativní účinek. Nesmí se však zaměňovat s arabskou manou, poskytovanou Tamarix mannifera. Potřebuje propustné sušší a vápenité půdy, plně osluněné stanoviště až polostín, je teplomilný, v tuhých zimách může namrzat, dobře snáší letní přísušky, pro městské prostředí vhodnější než Fraxinus angustifolia nebo F. excelsior, roste i ve zpevněných površích, toleruje posypovou sůl. | ||
| Zóna: 6 | Zdroje: 111, 136, 259, 402 | ||
| Seznam souvisejících obrázků: | |||
| Zobrazit seznam lokalizovaných exemplářů | |||
Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||
| Komentáře: | |||