| Hamamelis virginiana vilín virginský | Autor: L. Čeleď: Hamamelidaceae-vilínovité Rod: Hamamelis Zařazeno: 31.12.2006 | |||||||||||||||||||||||||||
| Synonyma: Hamamelis androgyna, Hamamelis caroliniana, Hamamelis communis, Hamamelis corylifolia, Hamamelis dentata, Hamamelis dioica, Hamamelis estivalis, Hamamelis hyemalis, Hamamelis macrophylla, Hamamelis monoica, Hamamelis nigra, Hamamelis orbiculata, Hamamelis parvifolia, Hamamelis riparia, Hamamelis rotundifolia, Hamamelis virginiana var. angustifolia, Hamamelis virginiana var. orbiculata, Hamamelis virginiana var. parvifolia, Hamamelis virginica, Hamamelis virginica var. parvifolia, Trilopus dentata, Trilopus estivalis, Trilopus nigra, Trilopus nigra var. catesbiana, Trilopus parvifolia, Trilopus rotundifolia, Trilopus virginica | ||||||||||||||||||||||||||||
| Popis: rozkladitý keř nebo malý strom vysoký až 5(–10) m, letorosty jsou v mládí chlupaté; listy tvarem velmi proměnlivé, široce eliptické, obvejčité až téměř okrouhlé nebo kosníkovitě eliptické, 37–167 × 25–130 mm velké, na okraji zvlněné, hrubě vroubkovaně zubaté až nepravidelně mělce laločnatě zubaté, špičaté, na bázi obvykle nestejně dvoulaločné, světle zelené, na rubu nakonec téměř lysé, s 5–7 páry žilek, na podzim žluté nebo svítivě červené, řapíky 5–15 mm dlouhé, palisty kopinaté; květy v malých stopkatých úžlabních hlávkách, silně vonné, kalich uvnitř matně žlutohnědý, kališní ušty široce vejčité, tupé, korunní lístky řemenovité, 10–20 mm dlouhé, bledě až tmavě žluté či zlatožluté, vzácně načervenalé, tyčinky 4, semeníky chlupaté, čnělky zakřivené, kvete už na podzim v IX–XI; tobolky široce obvejcovité až vejcovité, 10–14 mm, semena 5–9 mm; Kanada až Georgia a západně Nebraska a Arkansas | Poznámka: Občas se pro ozdobu pěstuje v parcích, je u nás zcela mrazuvzdorný; v Evropě pěstován od 1736 jako první z vilínů, u nás od 1880 (Sychrov). Časní osadníci východní Severní Ameriky se naučili od Indiánů, že destilát z tohoto druhu může být užíván k léčbě řezných ran, podlitin, škrábnutí a dalších zranění a pro ulehčení při nachlazení a ledvinových obtíží. Letorosty a malé větve vyvařené ve vodě mohou být užívány pro tyto účely jako dekokt. Stejně tak listy jsou vhodné pro výrobu léčivých výtažků. Dodnes je proto součástí oficiálních lékopisů, droga obsahuje 10% třísloviny hamamelitanu s antiseptickými a stahujícími účinky a užívá se při léčbě povrchových zranění a v kosmetice. Severoameričtí Indiáni považovali keř za kouzelný, protože kvete v chladné roční době a často při sněhu. Medicína znala hojivé účinky na rány dlouho před 19. stoletím, kdy byl vilín uznán v terapii západní orientace a objevil se v knize léků USA. V Evropě byla poprvé vyrobena mast z vilínu v roce 1864. Nálev proti průjmu se připravuje z listů, vilín se používá především zevně k ošetření lokálního zánětu, slunečních popálenin, opařené a popraskané kůže, ran, hemeroidů a křečových žil. Zdá se, že vilín pomáhá i při nervové zánětu kůže. Vilínové masti a krémy lze koupit hotové. Pro obklady lze zředit vilínovou vodu z lékárny, homeopatie používá vilín také při křečových žilách, hemeroidech, při krvácení kůže a sliznic. Také některé kosmetické vody na obličej obsahují vilín. | |||||||||||||||||||||||||||
| Zóna: 5 | Zdroje: 111, 118, 131, 136, 407 | |||||||||||||||||||||||||||
| Seznam souvisejících obrázků: | ||||||||||||||||||||||||||||
Seznam lokalizovaných exemplářů:
| ||||||||||||||||||||||||||||
| Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | ||||||||||||||||||||||||||||
| Komentáře: | ||||||||||||||||||||||||||||
