| Populus alba topol bílý (linda) | Autor: L. Čeleď: Salicaceae-vrbovité Rod: Populus Zařazeno: 31.12.2006 | ||||
| Synonyma: Leuce alba | |||||
| Popis: strom s rozložitě košatou, polokulovitou nebo kyticovitou korunou, až 20–40 m vysoký, kmen má až 2 m v průměru, na suchých stanovištích pouze keř, mladé větévky a pupeny běloplstnaté, borka zelenošedá, v mládí světlá a hladká, ve stáří černavá a rozpukaná, zimní pupeny jsou pýřité, vzácně lysé; listy vejčité až okrouhlé, 4–12 cm dlouhé, na dlouhých výhonech ale 3–5laločné, laloky hrubě zubaté, báze okrouhle srdčitá, svrchu tmavě zelené, naspodu běloplstnaté, na krátkých výhonech menší, vejčitě eliptické, chobotnatě zubaté, naspodu spíše šedoplstnaté, řapíky 12–37(–50) mm dlouhé; jehnědy 3–10 cm dlouhé, samčí silné a 3–7 cm dlouhé, šupiny eliptické až klínovitě eliptické, tyčinek je 6–8 (3–30), prašníky zprvu lehce purpurové, nakonec žluté, plodící jehnědy jsou 10–12 cm dlouhé, semeníky podlouhle kónické a krátce stopkaté, blizny 2, narůžověle červené; Evropa, severní Afrika, Malá, Přední a Střední Asie až po Himálaj, Sibiř; pěkný parkový strom s několika zajímavými kultivary | Poznámka: Dožívá se až 250(–400) let. Patří mezi naše nejrychleji rostoucí dřeviny. Každoročně bohatě plodí a plodit začíná asi v 10 letech. Je světlomilný, mladé rostliny snášejí obstojně slabší zastínění. Dle nároků na vláhu jsou zřejmě dva ekotypy spojené přechody, tj. linda lužního lesa (vyžaduje snadno přístupnou vodu) a stepní a polopouštní linda (vydrží extrémní nedostatek vláhy). Rovněž v nárocích na půdu jsou tu rozdíly, snáší zřejmě extrémní pH rozpětí. Z našich dřevin je asi nejodolnější vůči zasolení. U nás je složkou lužních lesů, roztroušeně ji najdeme v naší krajině všude v nižších polohách. V Čechách není pravděpodobně původní. Kvalita dřeva je všeobecně horší než u osiky a černých topolů. Má roztroušené pórovité dřevo rozlišené na jádro a běl, odlupčivé, skvrnité a málo trvanlivé, na druhou stranu poskytují některé stromy výborné dřevo na dýhy, vyrábí se z něho zápalky, krabice, bedny a využití má i v nábytkářství. Dobře odolává větrům, což se osvědčuje hlavně v ochranných lesních pásech, odolný v oblastech se znečištěným ovzduším. Kůra mladších větví obsahuje glykosidy salicin a populin, používá se při onemocnění močového měchýře, jako prostředek proti horečkám. Nenáročný, roste nejlépe ve vlhčích, na živiny bohatých půdách na plně osluněném místě až v polostínu. Snáší zasolení, velké rozpětí pH půdy a větší sucho než jiné topoly, může slabě odnožovat, obtížné mohou být ochmýřené plody, hodí se pouze do nezpevněných povrchů, kořeny mohou narušovat sítě či jiné podpovrchové konstrukce. Strom je silně alergenní. | ||||
| Zóna: 3 | Zdroje: 111, 156, 236, 402, 1064 | ||||
| Seznam souvisejících obrázků: | |||||
| Zobrazit seznam lokalizovaných exemplářů | |||||
Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||||
Komentáře:
| |||||