Rubus odoratus ostružiník vonný | Autor: L. Čeleď: Rosaceae-růžovité Rod: Rubus Zařazeno: 31.12.2006 | ||||||||
Synonyma: Bossekia odorata, Rubacer odoratum, Rubus grandifolius | |||||||||
Popis: vzpřímeně široce vystoupavý keř, hlavní větve vzpřímené a jen nepatrně rozkladité, výška 0.7–2(–3) m, výhony v mládí chlupaté a stopkatě žláznaté, oblé; listy velké a dlouze řapíkaté, dlanitě 3–5laločné, 10–30 cm široké, báze srdčitá, laloky široce 3úhlé nebo vejčité, středový je delší než ostatní, všechny jsou nejčastěji náhle zašpičatělé, nepravidelně pilovitě zubaté, oboustranně zelené a roztroušeně chlupaté, palisty kopinaté; květy 3–5 cm široké, nachově červené nebo purpurové, vonné, v krátkých koncových chocholících nebo latách, sepaly široce vejčité, vně žláznaté, petaly jsou téměř okrouhlé, delší než sepaly, tyčinky kratší než petaly, kvete V–VIII; plody oranžové až červené, široce (zploštěle) polokulovité, 15–25 mm velké; jihovýchodní Kanada a východ USA | Poznámka: Je jedním z nejozdobnějších ostružiníků; pěstuje se od roku 1635, v Anglii od roku 1770. Do Čech byl poprvé přivezen začátkem 19. století, v roce 1835 již veden v inventáři pražské Královské obory. Je nenáročný na půdu a polohu, množí se semeny či letními řízky z postranních výhonů, dobře i kořenovými řízky v listopadu a prosinci. Vytváří rychle velké porosty, proto je to vhodná krycí dřevina s esteticky cennými květy. | ||||||||
Zóna: 3, 4 | Zdroje: 111, 136, 251, 482 | ||||||||
Seznam souvisejících obrázků:
| |||||||||
Seznam lokalizovaných exemplářů: | |||||||||
Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||||||||
Komentáře: |