| Arctostaphylos uva-ursi medvědice lékařská | Autor: (L.) Spreng. Čeleď: Ericaceae-vřesovcovité Rod: Arctostaphylos Zařazeno: 31.12.2006 | ||
| Synonyma: Arbutus acerbus, Arbutus uva-ursi, Arctostaphylos officinalis, Arctostaphylos procumbens, Arbutus uva-ursi, Daphnidostaphylis fendleriana, Mairania uva-ursi, Uva-ursi buxifolia, Uva-ursi procumbens | |||
| Popis: nízký plazivý keřík do 30 cm vysoký ale až 200 cm široký, kořeny provazovité, často vřetenovitě ztlustlé, kůra tmavě hnědá, větévky hustě olistěné, kořenující, na koncích vystoupavé, borka papírovitě odlupčivá; listy úzce či podlouhle obvejčité až kopisťovité, 1–3 cm dlouhé a 5–10 mm široké, lesklé, kožovité, tlusté, celokrajné, báze klínovitá, vrcholek tupý až trochu vykrojený, svrchu sytě zelené, naspodu světlejší, oboustranně síťnatě žilkované, nepodvinuté, řapík 2–5 mm dlouhý; květy baňkovité, (zelenavě) bílé nebo narůžovělé anebo bílé s růžovými špičkami, v řídkých převislých hroznech s 3–12 květy, 5–6 mm dlouhé, stopky květů jsou kratší než květy, podepřené listenem 1.5–2 mm dlouhým a dvěma listenci 0.5 mm dlouhými, kalich drobný, hluboce rozeklaný, kališní lístky vejčitě kopinaté, 1–1.5 mm, prašníky jsou tmavočervené či purpurové, 0.8–1 mm, nitky na bázi rozšířené, čnělky poněkud kratší než koruna, semeníky lysé, kvete v IV–V; plod tmavě či jasně červená kulovitá peckovice, 6–10 mm velká, moučnatá, uvnitř s několika semeny; severský cirkumpolární druh | Poznámka: Typickými stanovišti jsou skalní reliktní bory nebo bezlesé skály a sutě většinou na silikátových horninách. Výjimečně roste na přesypových píscích ve vřesových borech. Upřednostňuje půdy vysychavé a výhřevné. V ČR vzácně, pouze v Čechách od pahorkatin do podhůří, více lokalit se nachází ve středním Povltaví, Džbánu, Českém středohoří a na Dokesku. Je to rostlina vhodná do skalek, Používá se v lékařství, listy obsahují arbutin a třísloviny, které se v močových cestách postižených zánětem štěpí a působí desinfekčně. Sušené listy lze kouřit. Listy, kmínky a větve užívány při tříslení kůže. Je zákonem chráněná. Dříve se v severní Evropě používala k vydělávání kůží, ve střední Evropě se začala používat jako léčivá rostlina teprve od 18. století. Listy medvědice obsahují hlavně arbutin a třísloviny, dezinfikují moč a pomáhají tak při zánětech močového měchýře a při infekcích močových cest, což bývá spojeno s pálivými bolestmi. Medvědice se také přidává v čajových směsích a v přípravcích k jiným rostlinám, které zvyšují množství moči a tím vyplavují baktérie. Medvědice má dobré účinky, ale nelze ji užívat dlouhou dobu a ve velkém množství, jinak vzniká nebezpečí poškození jater. Pro děti mladší 12 let a pro těhotné ženy je užívání medvědice nepřípustné. | ||
| Zóna: 4 | Zdroje: 111, 156, 259, 407, 494, 1064 | ||
| Seznam souvisejících obrázků: | |||
Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||
| Komentáře: | |||