| Pinus pinea borovice pinie | Autor: L. Čeleď: Pinaceae-borovicovité Rod: Pinus Zařazeno: 9.6.2007 | ||||||||
| Synonyma: Pinus domestica, Pinus maderensis, Pinus sativa | |||||||||
| Popis: stromy 12–25(–35) m vysoké, kmen často krátký, koruna kulovitá a křovinatá v mládí, posléze kupolovitá a nakonec velmi široce a nízko zakulacená, není kónická s výjimkou prvních let rostlin, větve dlouhé, kůra tlustá, hluboce rýhovaná, červenohnědá až oranžová a okraje destiček jsou černavé, letorosty žlutohnědé, drsné, pupeny špičatě vejcovité a 7–20 mm, šupiny červenohnědé s bílým třásnitým chlupovitým okrajem; adultní jehlice středně zelené, zůstávají po 2–4 roky, s vytrvávající pochvou 10–15 mm, po 2 ve svazečku, jsou 100–280 × asi 1.5 mm velké, okraj jemně pilovitý, oboustranně s jemnými stomatálními proužky, juvenilní listy nasivělé, 15–40 mm dlouhé, vyskytují se po 3–10 let a jsou pak promíchány prvními adultními; šišky na krátkých stopkách, symetrické, široce vejcovité až kulovité a 8–15 × 5–12 cm velké (uzavřené), připomínající ruční granát, jsou zelené, za zralosti leskle kaštanově hnědé, šupiny široké, tlusté a dřevnaté, apofýza 15–20 × 15–20 mm; semena jsou bledě hnědá, 15–20 × 10 mm velká, se zakrnělým křídlem 3–8 mm dlouhým; Iberský poloostrov | Poznámka: Miluje pobřežní stanoviště až do 600 m n. m., ideální je kyprá a slabě kyselá půda, ve středoevropských podmínkách není mrazuvzdorná, daří se jí místy v Anglii, Irsku, Středomoří a na černomořském pobřeží. Na jihoevropských dunách tvoří dost husté háje a uplatní se zde také velmi dobře ve větších zahradách a parcích jako solitéra, v menších skupinách, alejích apod. Dobře se kombinuje s ostatními středomořskými borovicemi, duby, jilmy, jasany. Typicky deštníkovitě tvarované koruny jsou hlavně u starších solitérních jedinců velmi efektní, souvislejší piniové porosty propouštějí jen velmi málo světla. Piniové dřevo je světlé, méně husté, ale použitelné jako stavební i nástrojové a jako dobré palivo. Množí se snadno semeny. Exemplář 35 m vysoký a s výčetní tloušťkou 204 cm roste v Itálii (Scuto, Calabria, Delianuova, 2004). Stromy se nedožívají příliš vysokého věku, udáván je věk vzácně přes 150 let. Tento druh porůstá území o rozloze asi 380 000 ha, nejvíce ve Španělsku, 75%. Španělsko je také největším producentem oříšků, průměrně se získává 15–22 kg oříšků z metráku šišek. Sklízí se tak, že česáči šplhají na stromy a šišky trhají ručně nebo speciálními nástroji. Každý pracovník sklidí asi 400–600 šišek denně, sklízí se od listopadu do února. Vyprázdněné šišky slouží také jako palivo. Průměrná roční produkce ze Španělska činí asi 6250 tun ročně, a představuje asi 40–60% světové produkce borovicových semen, včetně semen z jiných druhů. Většina semen se vyváží, ponejvíce do USA. Stromy poskytují palivové dřevo, pryskyřici, kůru, dřevo, med. Jádra jsou ve Středozemí užívána jako kulinářská delikatesa a mají 2/3 obsah proteinů, jaký má například řízek. Oříšky byly také považovány od pradávných časů za afrodisiakum. Je to první z borovic, která byla pěstována a využívána lidmi; jedlá semena bývala sklízena již před půl milionem let nebo i dříve, stromy byly záměrně pěstovány pravděpodobně již před 12 tisíci lety. Dřevo má nižší kvalitu než u borovice lesní, často se vysazuje na zpevnění pobřežních dun, ale i jako okrasná rostlina, semena mají příjemnou chuť i aroma, a pojídají se syrová i pražená, v lidovém léčitelství se používají i proti kašli, deštníkovitá koruna patří k typickým obrazům krajiny ve Středozemí. | ||||||||
| Zóna: 8, 9 | Zdroje: 124, 215, 410, 811 | ||||||||
Seznam souvisejících obrázků:
| |||||||||
| Nižší taxonomické jednotky a kultivary: | |||||||||
| Komentáře: | |||||||||