| Pachypodium namaquanum pachypodium | Autor: (Wyley ex Harv.) Welw. Čeleď: Apocynaceae-toješťovité Rod: Pachypodium Zařazeno: 17.6.2007 | ||
| Synonyma: – | |||
| Popis: sukulentní rostliny, někdy malé stromy, 150–250 cm vysoké, nezřídka ale až 4 m vysoké, kmen obvykle nevětvený, cylindrický, občas od báze větvený, také s nepočetnými větvemi u špičky, báze nejtlustší, s bradavičnatými, trnitě zakončenými výrůstky nebo hrbolky; listy na koncích nahloučené, obvejčitě podlouhlé, 8–12 × 2–6 cm velké, šedozelené, oboustranně hustě sametové, vrcholek zúžený až zaoblený, báze úzce zúžená, sbíhavá, celokrajné a na okraji zvlněné, řapíky nezřetelné; květy trubkovité, uvnitř červené a vně zelené, až 5 cm dlouhé, korunní cípy krátké; měchýřky v párech, na bázi spojené, cylindrické, až 4 cm dlouhé a hustě krátce měkce šedochlupaté, semena početná, asi 4 mm, s chomáčkem dlouhých bělavých chlupů; jižní Afrika | Poznámka: Podle místní legendy jsou tyto stromy napůl lidmi a napůl rostlinami; to vychází také kromě jiného z faktu, že pokud je spatříme z dálky a proti obzoru, tak si je můžeme snadno splést s lidskou postavou. Jejich neobvyklým znakem je, že vrcholek kmene má sklon směrem k severu v úhlu kolísajícím v rozmezí 20° až 30°; tento jev, který je společný některým nízko rostoucím sukulentním pryšcům, vedl k pojmenování Magnetická rostlina, ale je nepravděpodobné, že za to může magnetický pól; pravděpodobnější je, že tyto rostliny, které jsou silně fototropické a rostou v místech, kde slunce je na severu po většinu roku, zakřivují svoje špičky severně při vystavování výhonů světlu. Tento druh fascinuje zahradníky, ačkoliv semena klíčí docela dobře, rostliny nerostou dobře mimo svoje původní pouštní stanoviště. | ||
| Zóna: - | Zdroje: 112 | ||
| Seznam souvisejících obrázků: | |||
| Komentáře: | |||