| Ulmus jilm | Autor: L. Čeleď: Ulmaceae-jilmovité Zařazeno: 31.12.2006 | |||
| Popis: opadavé, většinou mohutné stromy a vzácně i poloopadavé keře, kmeny mají dost hluboce rozpraskanou, většinou tmavou borku, mladé části jsou hustě šedavě až hnědavě chlupaté, olysávající, pupeny vejcovitě kónické nebo obvejcovitě kulovité, špičaté nebo zaobleně špičaté, listy 2řadé, peřenožilné, střídavé, krátce řapíkaté, na bázi nejčastěji výrazně asymetrické, většinou 2× pilovité, tence až tlustě kožovité, květy oboupohlavné, nenápadné, ve svazečcích, hroznech nebo vrcholících či kytkách, okvětí 4–9četné, většinou zvonkovité, okvětní lístky až do 3 srostlé, na okraji brvité, prašníky fialové, semeníky zploštělé a přisedlé nebo stopkaté, blizny 2laločné, vytrvávající, čnělky krátké nebo chybí, plody jsou jednosemenné nažky, dokola křídlaté, křídlo je různě široké; asi 22–40 druhů v mírném pásu severní polokoule; všechny naše původní druhy jsou sadovnicky a lesnicky významné, byly a jsou však ohroženy grafiózou, proto se vyhledávají a šlechtí odolné kultivary; [111, 118, 246, 404] | Poznámka: - | |||
| Množení: většinu semenem, kultivary a vyselektované typy štěpováním na U. minor nebo na U. glabra (pro druhy velkolisté), očkujeme v VIII, U. ×hollandica množíme hřížením. Nároky: vyhovuje jim každá normální půda, nepříliš vlhká a dobře propustná a stanoviště na plném slunci. Použití: kultivary vysazujeme hlavně solitérně, některé do uličních stromořadí, jinak nacházejí uplatnění ve větších krajinářských a parkových úpravách a nižší typy na zahradách. Po první světové válce se v Evropě začala šířit tracheomykóza, která postupně zničila většinu jilmových porostů na kontinentu. V zahradnictví se používají odolnější U. ×hollandica, případně se náchylné kultivary roubují na kmínky tohoto druhu. | ||||
Celkem v databázi: Druhy a mezidruhoví kříženci: 39 Ostatní: 155 | ||||
Komentáře:
| ||||